Informace o nás

V roce 2003 jsme zakoupili starý dům s neoploceným a značně zarostlým pozemkem v údolí malé obce Skvrňov,50km jihovýchodně od Prahy.

Okrasnou zahradu jsem založil před několika málo roky na jižním svahu u okraje lesa.

Osazování konifer však předcházelo velmi náročné čištění pozemku od náletových dřevin,ostružin,vytrvalých plevelů a černé skládky.Po vyčištění části u lesa, nastoupila těžká technika,která vytrhala pařezy,přetvořila terén na terasy,vybagrovala budoucí jezírko a umístila menhiry.Vzhledem k velmi prudkému svahu k potoku,kam se žádná technika nedostane,jsem další modelování terénu prováděl ručně.Několik tun hlíny a kamení muselo změnit své místo,aby se uskutečnily mé představy.Všechny plány ještě nejsou zcela zrealizovány,ale zahrada se mění každým měsícem.Právě se dokončuje nový záhon s kamennou zídkou u vstupu na pozemek ve kterém najde své místo "Cedrus atlantica Glauca Pendula","Cedrus libani Pendula","Picea abies Inversa",japonské modříny a další exempláře.

 V příštím roce by měly být dovysazeny jedny z posledních konifer a začneme s realizací jezírka a vodopádu z naší vlastní skály. Altánek v japonském stylu s molem se bude stavět až jako poslední.Jelikož vodopád bude pokračovat potůčkem do jezírka,tak na přemostění v horní části bude použita kamenná lávka.

Ve spodní části bude z jezírka vytékat nový potůček na terasu o patro níž a zde bude umístěna japonská dřevěná lávka.

Celý prostor kolem jezírka bude koncipován v japonském stylu.Na vysazení již čeká několik kultivarů japonské borovice bílé.Pinus parviflora.

Náš velmi dobrý známý kameník již tesá originální japonskou lampu,která bude krásnou ozdobou břehu jezírka.

 Při cestování po republice a nakupování stromků-jehličnanů jsme potkali zahradníky,kteří nám pomohli s výběrem kultivarů a ke kterým se rádi vracíme.Jejich vzrostlé okrasné zahrady nás utvrdili v tom,že naše práce má smysl a že odměnou je krásné prostředí ve kterém žijeme.

 Nyní je zahrada ve fázi,kdy první vysazené stromy přesahují tři metry a spolu s dalšími zakrslými kultivary již začínají vytvářet atmosféru okrasné oázy.Z toho důvodu jsme začali zvát první návštěvy.Rádi bychom se totiž podělili o příjemné prostředí naší zahrady s milými lidmi,kteří třeba nemají svou vlastní zahrádku a chtějí se pokochat pohledem na různé kultivary jehličnanů z celého světa,nebo s těmi,kteří by si chtěli nějaký pozemek přetvořit na okrasnou zahradu a hledají inspiraci.

Všem zájemcům rádi poradíme s výběrem a umístěním nakupovaných jehličnanů.Některé vzácné exempláře a krásné druhy čarověníků,které uvidíte u nás vysazené,vám můžeme opatřit od svých známých pěstitelů.Vážným zájemcům nabízíme pomoc s návrhem a osazováním.

 Naší zahradou je vedeno několik cest různými směry.Ze střední úrovně pozemku tak můžete sejít dolů k potoku a s vodou,která zde přeskakuje kameny dojít k živé třetihorní relikvii,kterou objevili v Číně.Metasekvoje čínská je opadavý jehličnan z čeledi cypřišovitých. Do doby jejího objevu se mělo za to, že tento rod rostlin, žijící na konci druhohor a v třetihorách, vyhynul asi před 70 miliony let, neboť byl znám pouze ze zkamenělin.O pár metrů dál roste další zvláštnost,kterou je Kryptomérie japonská,kultivar"Cristata"Je to mimořádně bizarní kultivar, jeho nové větévky jsou místy spojené do prazvláštních tvarů připomínající sobí parohy. Opodál je zasazen Pajehličník přeslenitý.Jeho stálezelené jehlice rostou jen na koncích letorostů po 10 až 30 v paprskovitých přeslenech deštníkovitého nebo přesličkového tvaru.Je to endemit z jižních oblastí Japonska.Ze stratigrafických záznamů je známý asi 200 milionu let z období svrchního triasu.Je to živá fosílie bez blízkých příbuzných.Západním směrem u hranice lesa bylo vysázeno více než dvacet rhododendronů.Z rozcestníku na střední úrovni stoupá cesta do ovocného sadu a ke květinovým záhonům.Pokud,ale zvolíte střední trasu šikmo svahem,můžete se kochat množstvím rodů a kultivarů borovic.Uvidíte nejen Alpské kleče v mnoha odstínech zelené a žluté,ale i krásné japonské borovice thunbergovi,včetně mimořádného zlatého kultivaru Ogon.Před vyústěním svahové cesty na velké rozcestí se vpravo nad Vámi vypíná Picea abies"Virgata"-hadí smrk.Jeho nepravidelný růst vypadá velmi nekonvenčně a je to jakýsi protipól přísně stříhaným jehličnanům.O něco výše nad ním roste již několik let náš skvost.Pinus aristata neboli borovice osinatá.Pochází ze Severní Ameriky a patří mezi nejstarší žijící organismy na Zemi.Dožívá se až 4000 let.Od ostatních borovic se liší na první pohled tím,že její jehlice jsou velmi hustě nahloučené na větvičce a jsou pokryté bílými výrony zoxidované pryskyřice.Jste na velkém rozcestí a můžete pokračovat pěti různými směry.Po louce,dolů k lesu,kde vyrůstá budoucí dominanta,himalájský cedr.Kultivar vyselektovaný v Německu:"Cedrus deodara Karl Fuchs".Za ním,ve stínu lesa se pomalu rozrůstá množství rododendronů.Vpravo úspěšně roste již několik let,ozdoba japonských zahrad smrk dvoubarvý:"Picea bicolor".Na úpatí svahu,na hranici lesa,vyrůstá do krásy kříženec jedlí:"Abies x insignis Abordmanniana".Po obou stranách louky uvidíte borovice a smrky,které v žádném parku nerostou.Cesta vpravo nahoru a zpět,vede do ovocného sadu,ke školkám a k bylinkovému záhonu.  Vpravo nahoru dopředu se dostanete k budoucímu jezírku.Okolo již rostou např.:"Picea orientalis Grandiosa Pendula","Picea koyamai Shirasawa"-Smrk koaymův přirozeně roste v malém areálu na ostrově Honšú v Japonsku. Ve volné přírodě je to dnes vzácný druh, celkově je známo řádově jen stovky jedinců.Je to kriticky ohrožený druh podle IUCN.Pro ekonomické využití je příliš vzácný, občas se pěstuje jako okrasný strom.Ve střední Evropě ho můžeme vidět jen výjimečně v arboretech, například v Kunraticích u Šluknova či v Průhonicích,"Pinus leucodermis Emerald Arrow","Picea orientalis Albovariegata","Pinus nigra Nana",několik kultivarů rodu Ginkgo biloba,který je národním stromem Číny.Nejstarší prehistorické stopy po rostlině podobné jinanu vedou až do geologického období rozhraní karbonu a permu v prvohorách, tj. do období asi před 300 až 270 miliony let. Za tak dlouhou dobu si jinan prošel svou érou širokého rozšíření v juře (asi před 200 miliony let), kdy jeho areál zabíral celou Severní polokouli i obdobím postupného úpadku až do dnešních dnů, které mohly být jeho posledními. Z amerického kontinentu vymizel před 7 miliony, z Evropy před 3 miliony let. Přestože se s ohledem na současné přírodní podmínky jeví jako rostlina nenáročná, zůstal v přírodě zachován pouze v jediném druhu a jen na malém území v jihovýchodní Číně, kde byl nově „objeven" pro Evropu.Dále zde rostou různé formy stříbrných smrků,borovic klečí,thůjí,rododendronů a ve stínu též sbírka host-(bohyška).Stojíte na místě, kde je plánován altán a přes zatím prázdné jezírko se díváte na místo budoucího vodopádu ze skály. Na velkém rozcestí,čelem k lesu jdete rovně k jednomu z monumentů naší zahrady,a tím je Cedrus atlantica Glauca.Pochází z pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. Dorůstá v dobrých podmínkách do výšky až 15 m.Jehlice má modrozelené.Vlevo od něj uspěšně roste Thujopsis dolabrata(zeravinec japonský).Ve své domovině vážený strom vysazovaný u chrámů. IUCN Červený seznam ohrožených druhů . IUCN 2006. Po pár krocích se před Vámi tyčí velká borovice s dlouhými jehlicemi.Je to:"Pinus ponderosa",původem ze Skalistých hor USA,Sierra Nevada, Coast Ranges a Kaskádové pohoří; dále od jihu Kalifornie po jih Brit. Columbie, na východě Montany.Opodál,za kamennými schody,roste její příbuzná:"Pinus jeffreyi".Její jehlice jsou ještě delší a šišky má mít více než 20cm velké.Původem v západní části severní Ameriky (Kalifornie, jižní Oregon, západní Nevada, severozápadní Mexiko: sev. Baja California).Obě tyto borovice rostou ve výškách okolo 3000m/m,jsou vysoké i 50m a dlouhověké až 500 let.Po zmiňovaných schodech se dostanete zezadu na úroveň jezírka ze strany od menhirů.Největší zapuštěný kámen měřil tři a půl metru(nyní je metr v zemi) a pochází z rokle na kopci Žandov.

Na skále a na kamenných zídkách můžete spatřit několik druhů netřesků a různé skalničky.K vidění jsou také zajímavé květiny a byliny.

Nerad bych opomenul nový záhon u domu,kterému vévodí "Cedrus libani Atlantica Aurea".Tento libanonský cedr, který pochází z francouzské selekce z roku 1870 je nejvíce odolný mrazům v našich klimatických podmínkách.Růst je pomalu vystoupavý s jasným terminálním letorostem. Větvení je na koncích mírně převislé. Jehlice jsou krátké a pevné, v mládí jasně zlatavé, později přecházejí v lehce zelenozlaté.Okolo jsou krásné čarověníky na nízkém kmínku,zakrslé smrky a skalkové azalky.

Tento popis nenahradí osobní návštěvu a vlastní pohled na stromy,keře a ráz krajiny,ve které se zahrada nachází.

Proto se přijeďte podívat.

Historie projektu

S myšlenkou,vybudovat okrasnou zahradu jsem se zabýval již v mládí.Počátky mé zahradní tvořivé činnosti byly skromné a malé zahrady u domů,kde jsem v minulosti žil,neumožňovaly naplno využít možnosti kombinací druhů konifer,jejich tvarů a barev při osazování prostoru.Ten byl vždy rovinný a čtvercového půdorysu. Roku 2003,při hledání nového bydlení v relativně ještě čisté přírodě,mě zaujal zvláštní pozemek asi 50 km východně od Prahy.Byl v údolí na kraji lesa.

Byl takový jiný.Snad až dvacet let neudržovaný,svažitý,někde dole s  potokem.Těch 2.500 m/2 byla výzva. Hlavou se mi honily nápady,co všechno by se zde dalo vytvořit.Rozhodnutí o koupi,ale nebylo jednoduché.Třikrát jsme jeli pozemek s domem obhlédnout.Za to,v jakém stavu se dnes zahrada nachází,musím poděkovat své ženě,která má pochopení pro mou lásku k přírodě,stromům,květinám a její pomoci v každé mé činnosti.S její podporou jsem dokázal zhmotnit své nápady a postupně budovat něco krásného,kde se každý bude cítit dobře a bude okouzlen množstvím kultivarů,které příroda nabízí.Ještě bych chtěl poděkovat svému otci,který mě od dětství brával do lesů na Vysočinu.V místech,kde rostou svěží a zdravé jehličnaté porosty a čistá voda přeskakuje kameny v potoce podél něhož, jsme chodívali pěšinou v mechu a kapradí,mi bylo dobře a vznikal zde můj hluboký vztah k přírodě a krásným stromům.Jeho květinová zahrada byla pro mne vzorem a navždy budu sdílet jeho nadšení a obdiv z nových květů tulipánů a narcisů,gladiólů a kosatců,fuchsií a jiřin.        Věčná vzpomínka a poděkování patří též mému dědovi z matčiny strany.Již v útlém věku jsem s ním trávil hodiny na jeho zahradě v malé obci Tlustovousy nedaleko Úval.Zahrada byla velká,byl tam ovocný sad a políčka na kterých se pěstovala řepa,brambory,mák a také zelenina.Děda Bohumil Smrž byl sice mlynář,ale zasvětil mě do všech činností spojených s péčí o zahradu,údržbu a také do roubování ovocných stromů.Díky němu jsem již jako malý poznal okolí rodné vsi,přilehlá pole,louku na Černém vrchu,potok kde skutečně byli raci,čistý rybník,kde jsme se koupali.Byl to on,kdo mě učil žít s přírodou.